Paříž - praktické informace

Možná nebude od věci, začít popis Paříže citátem Fréderica Chopina. I když je tři čtvrtiny století starý, Paříž v něm určitě i dnes najdeme:

„V jednom okamžiku je zde možné najít největší luxus, největší svinstvo, největší mravnost, největší neřesti, lomoz a křik, krásu a špínu - je toho více než si dokážete představit. Člověk se ztrácí v tom nebi a je to pohodlné, protože se nikdo nezajímá o život, který tady vedete. Paříž je vše, co chceš. Můžeš se tady bavit, můžeš zahálet, smát se, plakat, dělat vše, co tě těší a nikdo se ani nepodívá, co děláš, protože tisíce lidí dělají to samé jako ty a každý tak, jak se mu zachce".

Hlavní město Francie, sídlo prezidenta a vlády a také obou komor parlamentu.

Paříž je rozdělena na 20 obvodů (arrondissements) a každý z nich se dělí na čtyři čtvrtě (quartiers). Často se říká, že Paříž se skládá z mnoha vesnic a maličkých měst, což do určité míry odpovídá rozloze a uskupení této aglomerace. Vjíždíme-li do Paříže, můžeme si všimnout, na jednom z pilířů nadjezdu, reliéfu, vytesaného do kamene, představující sv.Jenovéfu. Ta podle pověsti ochránila první obyvatele od nájezdu kmenů Hunů.

Paříž tvoří historické jádro, měří kolem 20 km2 a sídlí v něm asi 500 000 lidí. Velká Paříž, jejíž prostorová expanze neustává má již více než 12 000 000 obyvatel a její rozloha je přes 1 800 m2.

Skladba obyvatel Paříže je netypická. Možná proto můžete slyšet, že Paříž není Francie. Skladba obyvatel je netypická. Až 60 % obyvatel Paříže tvoří přistěhovalci. Některé čtvrti se v současné době profilují jako čtvrti s obyvateli určitých národností (Turci, Afričané, apod.). Jsou to čtvrti, které svou vysokou kriminalitou jistě dělají vrásky pařížským radním. Například třináctému okresu se říká „Cinatown" a tvoří čínské město v Paříži.

Ile de la Citénahoru

Ile de la Cité (ostrov La Cité na Seině) je historickým a geografickým centrem Paříže. Je chráněn rameny Sieny. Právě zde leželo gallo - římské město Lutécia. Zde se ukrývali obyvatelé před nájezdy Hunů a Normanů. Až v pozdním středověku se město rozšířilo na oba břehy Sieny. Od 6. do 14. století bylo Cité královským sídlem s královským palácem a katedrálou Notre - Dame.

La Défensenahoru

V západní části města v ose Champs-Elysées - Vítězný oblouk - Avenue de la Grande Armée vznikla moderní čtvrt s mrakodrapy (Tours, jak je nazývají Francouzi). Jméno La Défense je historický název a znamená obrana. V letech 1870-1871 zde Francouzi kladli odpor proti Prusům. K dvousetletému výročí oslav Francouzské revoluce tady byla otevřena La Grande Arche. Na návrh dánského architekta Johanna Otta von Spreckelsena, vznikl tento moderní, 100 m vysoký, vítězný oblouk. Zde se nalézá mnoho budov s extravagantními tvary.Ve tvaru obrácené mušle je to budova CNIT ( Centre National des Industries et Techniques). Plocha náměstí, sevřeného mrakodrapy, je 90 000 m2. Nacházejí se zde obchodní a nákupní centra. Místo zde nachází mnohé výstavy. Problémem, postihující často tato obchodní centra, je doba, kdy se zavřou obchody a obchodní centra. Pak často tato místa jsou oprávněně nazývána městy duchů. Chybí zde klasické byty s jejich obyvateli.

Bastilanahoru

Kdysi zde stávala obávaná pevnost - vězení, které dal postavit Karel V. 14. července 1 789, útokem na ni, začala Francouzská revoluce. "Osvoboditelé" ji dobyli a osvobodili pouze sedm vězňů - kriminálníků. Dav to však pojal jako symbol a vítěze oslavoval. Kdyby guvernér Bastily neotevřel brány, zřejmě by ji dav nikdy nedobyl. Guvernéra rozvášněný dav zmasakroval přímo u brány, kterou otevřel. Jeden z pozorovatelů dobytí Bastily pak psal: "po té, štěstím opilí, dobyvatelé Bastily, které v hospodách vyhlašovali za hrdiny, se projížděli v kočárech. To vše pod ochranou prostitutek a sanscuolů, kteří opanovali ulice. Kolemjdoucí s respektem či strachem sundávali klobouky před těmito hrdiny, kteří v mnoha případech se s radostí propili k smrti."

Dnes je na náměstí Bastilla Červencový sloup (Colonne de Julliet), na jeho vrcholu je socha svobody. Je to vzpomínka na revoluci v r. 1830, na červencovou revoluci, která svrhla Karla X. a na trůn dosadila „občanského krále" Ludvíka Filipa.

Boloňský park - Bois de Boulognenahoru

Tento rozsáhlý park, jehož jméno je odvozeno od poutnického kostela Notre -Dame-de-Boulogne-lePetit, je dnes odpočinkovým místem pro obyvatele Paříže. Ještě nedávno to bylo po setmění místo prostitutek, prodejců drog. Ještě dříve místo lupičů a revírem králů. Za vlády Jindřicha II. v 16. století byl obehnán zdí.V 18. a 19. století byl místem setkání vznešených společností.V lesíku můžeme najít:

• dostihovou dráhu pro 10 000 návštěvníků,
• tzv. velký vodopád,
• dětský zábavný park,
• dolní jezero dlouhé 1000 m a hluboké 1,5 m, se dvěma ostrovy,
• horní jezero 400 m dlouhé,
• dva zámečky,
• mnoho restaurací.

Hlavně však je zde spousta cestiček k procházkám.

Centre Pompidounahoru

Mezi čtvrtí Les Halles a Marais se rozprostírá Centre National d´Art et de Culture Georges Pompidou. Každým rokem jej navštíví přes 6 000 000 návštěvníků. Jejich cílem jsou výstavy, knihovna, národní muzeum, divadlo, kino a mnoho kulturních akcí. Samotná budova je přinejmenším rozporuplná stavba. Jedni ji zatracují a jedni považují za extravagantní. Snad jen poznámku jednoho Pařížana:"turisté mají různý názor, ať se nastěhují do mého bytu a 24 hodin denně se dívají na chaos trubek a lešení, pak je přejde obdiv k této škatuli." Taky názor. Nejlépe je vidět na vlastní oči a pro jistotu si nepořizovat byt v blízkosti. Co kdyby onen Pařížan měl pravdu.

Náměstí Concordenahoru

Uprostřed osy Louvre - vítězný oblouk a Madelaine - Palais Bourbon se nachází jedno z nejkrásnějších náměstí na světě. Na kratší severní straně jsou dvě nádherné stavby. Generální štáb ministerstva námořnictví a elegantní hotel Crillon.V období Francouzské revoluce byla zničena socha Ludvíka XV. a náměstí bylo přejmenováno na Place de la Revolution a byla zde postavena gilotina. Bylo zde popraveno tisíce lidí.Mezi nimi Ludvík XVI., Marie Antonetta, Madame du Bari, Danton a nakonec Robespierre a jeho stoupenci. V r.1795, za vlády Direktoria, dostalo náměstí svoje dnešní jméno. Palace de Concorde - náměstí Svornosti.

Náměstí zdobí severní fontána, s alegorií zemědělství a průmyslu a jižní fontána, s alegorií námořní dopravy a rybolovu. Po obvodu jižní fontány jsou sochy osmi žen, symbolizující osm největších francouzských měst. Dominantou náměstí je nyní 22 metrů vysoký obelisk, vážící 220 tun. Byl instalován v r.1833 jako dar egyptského vicekrále Mehmeda Aliho. Pochází z 13. století před Kristem, z doby Ramzese II.

Etoile-náměstí Charlese de Gaullenahoru

Oba názvy jsou vžité a znamenají jedno. Kruhové náměstí, na němž je postaven Vítězný oblouk - Arc de Triomphe Napoleona I., nesoucí od roku 1970 jméno francouzského presidenta Charlese de Gaulla. Jméno Etoile - hvězdicové náměstí, se užívá zcela oficiálně také. Doprava na náměstí Etoile je bez ladu a skladu. Říká se, že pokud cizinec objede jednou toto náměstí, udělal první krok k dobytí Paříže.

Champs-Elyséesnahoru

Tato třída-avenue je 1,88 km dlouhá. Od Rond Point se dělí na dvě části.

Horní část je část luxusních obchodů, hotelů, restaurací, pouličních kavárniček, kin a divadel. Zde se potkává celý svět. Dolní část, kde se dřív rozkládaly bažiny, tvoří parková úprava. Uprostřed parku je divadlo, muzeum a několik restaurací.

Invalidovnanahoru

Někdejší královský kostel z roku 1675 - 1706 je od roku 1840 hrobkou Napoleona. Nádherná sakrální stavba je dílem architektura Jules Hardoin Mansarda. Kopule je více než 100 m vysoká. Ve velké kruhové hrobce je sarkofág Napoleona. Jeho dvanáct vítězných tažení symbolizuje dvanáct soch bohyň.V bočních kryptách jsou hrobky dvou bratrů Napoleona a čtyř jeho maršálů.V pomníku maršála Vaubanna je uloženo jeho srdce.Ve výklenku krypty Napoleona je od r.1969 hrob jediného legitimního syna Napoleona II. Zemřel jako jednadvacetiletý ve Vídni. Hotel des Invalides byl prvním útulkem pro válečné invalidy. Před Ludvíkem XIV. byli invalidé po ošetření v nemocnicích nebo klášterech nuceni žebrat.V Invalidovně našlo 7000 z nich místo. Dnes zde stále žije okolo 200 penzistů. Ostatní prostory obsadila vojenská správa a muzea.V době vzniku stála invalidovna v prostoru hřbitovů na předměstí, dnes je součástí městského centra.

Louvrenahoru

Budovy tohoto paláce stojí na místě pevnosti (okolo r.1200). V letech 1559 - 1574 zde architekt Pierre Lescot a sochař Jean Goujon vytvořili starý Louver (dnešní Cour Carée). Další panovníci tuto stavbu rozšiřovali a zdokonalovali. V roce 1564 vzniká vdovské sídlo Kateřiny Medicejské- Tuilerijský palác. Obě budovy Louvre i palác dlouho sloužily jako královské sídlo panovníků. Palác byl v průběhu dějin ničen a opět stavěn. Za vlády Ludvíka XIV. bylo sídlo vlády přeneseno do Versailles. V současné době je Louvre největší francouzské muzeum.

Lucemburská zahradanahoru

Tato zahrada byla založena v 17. století, stejně jako Lucemburský Palác. Je to druhá nejoblíbenější zahrada v Paříži a slouží především dětem a studentům z Latinské čtvrti. Fontány a množství soch doplňují promenády zahrady. Samotný Lucemburský palác je sídlem francouzského senátu.

Chrám sv. Máří Magdalénynahoru

Tento kostel, který obyvatelé Paříže pojmenovali La Madeleine, je pseudořecké dílo. Rozměry jsou obdivuhodné. Délka 108 m, šířka 43 m a výška 20 korintských sloupů 20 m. Jeho původ je sice bezvýznamný, ale je doslova rozmanitý. Možná tak trochu" ani kočka ani pes". To však nic nemění o jeho oblibě. Základní kámen položen v r. 1763 za vlády Ludvíka XV. V revolučním období nedokončená stavba zkrachovala. Napoleon zde chtěl, v r.1806, zřídit sál ke slávě armády. Později souhlasil s proměnou na kostel. Až za vlády buržoazního krále Ludvíka Filipa byl kostel dokončen jako řecký chrám (1842) a zasvěcen Máří Magdaléně.

Montmartrenahoru

Název se vysvětluje dvojím způsobem. Jednak jako „Mont de Mercure" Merkurova hora nebo jako Mont des Martys, hora mučedníků. Montmartre je nejvyšším bodem Paříže (129 m.n.m ). Má svou vlastní historii a také své legendy. Byl zde krvavý počátek Francouzské revoluce. Od roku 1860 se stal postupně centrem umělců. Až do konce první světové války byl Montmartr označován jako světové centrum umělců a bohémů. Po první světové válce se umělci začali stěhovat do čtvrti Montparnasse. Dnes je místo známé díky nočnímu životu a také díky zábavným podnikům jako je Moulin Rouge.

Mosty na Seiněnahoru

Dnes je přes řeku Seinu celkem 33 mostů. Některé spojují pobřeží s dvěma ostrovy na řece. Každý most má svou historii. Nový most často klame svým názvem. Ve skutečnosti je mostem nejstarším z roku 1578- 1607. Most Alexandra III. je nejkrásnějším mostem, postaveným k příležitosti světové výstavy. Jeden z mostů - Slavkovský, je pojmenován po bitvě u Slavkova.

Notre Damenahoru

|Ludvík IX. podporoval výstavbu Cathédrale Notre Dame de Paris tak trochu jako konkurenci stavbě prvního gotického kostela v Saint Denis. S výstavbou se začalo v r.1163. Samotná výstavba trvala déle než 150 let. Architektura katedrály v průběhu výstavby přebírala prvky z výstavby mnoha jiných katedrál. U katedrály najdeme bronzovou desku, která označuje jakési geografické těžiště Paříže. Odtud se počítají všechny vzdálenosti. Pokud vystoupíme na věž, můžeme se rozhlédnout po Paříži z výše 70 metrů.

Operanahoru

Jedna z nejkrásnějších novobarokních staveb. Neznámý architekt Charles Garnier vyhrál konkurs architektů a podle jeho projektu byla v letech 1862 - 1875 postavena stavba největší opery světa s kapacitou 2 200 míst. Krásně zdobené průčelí je třikrát horizontálně členěné. Sedm oblouků ve spodní části, vyplňují alegorické figuríny. Poezie, Hudba, Recitace, Zpěv, Drama, Tanec.

Palais Bourbonenahoru

Palác byl postaven v letech 1722 až 1728 pro hraběnku Louise - Francoise de Bourbon - legitimní dceru Ludvíka XIV. a Madame de Montespan.V době revoluce byl konfiskován a přestavěn na budovu parlamentu. Od roku 1827 je sídlem francouzského národního shromáždění. Palác se napojuje na ministerstvo zahraničních věcí.

Palais de Chaillotnahoru

Na vyvýšenině nad Seinou, na místě bývalého paláce Trocadéro se rozprostírá palác de Chaillot. Jde o projekt střízlivého a reprezentativního stavebního díla. Široká terasa sloužila jako vchod na světovou výstavu roku 1937. V paláci se nacházejí čtyři muzea. Národopisné, muzeum námořnictví, muzeum francouzského stavitelství a muzeum filmu.

Palais de Justicenahoru

Justiční palác se nalézá doslova na místech, kde se rodilo francouzské království. Zde keltští Galové a později Římané stavěli opevněná sídla a kostely. Za vlády Ludvíka IX. se královský palác a nově postavená kaple objevily v plné kráse. Od šestnáctého století byl palác sídlem parlamentu, který byl rozpuštěn za revoluce. Do budovy se později nastěhoval nový buržoazní soud a budova dostala název Palais de Justice.

Place Vendomenahoru

Ojedinělé náměstí zachované v původní podobě. Dům zde měl vévoda de Vendome a po něm je také náměstí nazýváno. Uprostřed stojí sloup s replikou Napoleónovy původní sochy. Kolem sloupu se vine bronzový pás ulitý z 1250, u Slavkova ukořistěných, děl. Reliéfy na sloupu ukazují momenty z Napoleonovy nejslavnější bitvy.

Latinská čtvrtnahoru

Tato čtvrt stále přitahuje turisty. Je zde množství diskoték, kin a restaurací. Čtvrt vznikla koncem středověku. Na Cité se již nemohli vtěsnat další školy a tak vznikla Studentská čtvrt na levém břehu Sieny. Studenti v té době hovořili latinsky a tak vznikl název Latinská čtvrt.

Rue de Rivolinahoru

Známá ulice, spojující náměstí Concorde s Louvrem. Rivoli je název podle městečka u Verony, jež bylo jedním z mnoha míst, kde svedl Napoleon vítěznou bitvu.

Sacré-Couernahoru

Bazilika nejsvatějšího srdce Ježíšova, je jedním ze symbolů dnešní Paříže. Po porážce Francie proti Prusku a po potlačení Pařížské komuny roku 1871, si francoužští katolíci slíbili, že postaví na vrcholu Montmartre kostel, jako znak znovuzrození smyslu a naděje. Stavba byla ukončena v roce 1910. Věž zvonice vysoká 84 metrů, nese jeden z nejtěžších zvonů světa(19 tun).

Saint Denisnahoru

Stavba, jenž reprezentuje počátek Gotiky. Místo posledního odpočinku francouzských králů. Je také důležitým poutním místem. Misionář, mučedník a první pařížský biskup, svatý Dionýz, nesl, po svém stětí, svoji hlavu z Motmartu až na místo, kde chtěl být pochován. Zde byl postaven nejprve kostel, později bazilika ve dvanáctém století byla přestavěna na baziliku gotickou.

Eiffelova věžnahoru

Skutečný symbol Paříže. Navrhl ji inženýr Alexandre Gustave Eiffel. Byla postavena k světové výstavbě roku 1889. Je 307 m vysoká (s anténou 320,75 m). Stavbu provázely silné protesty veřejnosti. Stavební společnost se musela zavázat, že převezme všechnu odpovědnost, kdyby se stavba zřítila.

Tuileriesnahoru

Největší a nejznámější pařížský park. Kdysi se zde pálily střešní tašky - tulies. Podle cihelen pojmenovala Kateřina Medicejská zámek, který zde byl postaven. V době Pařížské komuny byl zničen požárem.

Versaillesnahoru

Bývalá nádherná rezidence francouzských králů, dnes sídlo biskupa. Zámek posloužil jako vzor mnohým evropským královským a knížecím rodům. Versailles bylo mocenské centrum absolutistické Francie, v němž král nebyl obtěžován neustále nespokojenou Paříží a mohl vládnout.Ve známém výroku Ludvíka XIV. „stát jsem já", se dá vidět obraz skutečných poměrů. Hovořit o interiéru, by bylo nošením dříví do lesa. Ten je nej, nej, nej. O Versailles by se dalo psát hodiny, ale lepší bude je navštívit.