Začnu příhodou. Jednou za dob, kdy se cestovalo převážně k Balatonu anebo do Bulharska jsem se se svou dívkou vypravil autobusem do Rumunska. Cestu zvládli řidiči nonstop s pomocí nevídaného množství cigaret a nějaké to pivo, když řidič zrovna neřídil přišlo vhod také. V noci se střídali vypravěči vtipů, aby řidič nezaspal. Málem se zadařilo, jen nebýt jakéhosi toulavého koně na silnici v Rumunsku. Ten zřejmě zaspal a přehlédl náš autobus. A bylo to jeho poslední přehlédnutí v koňském životě. Naštěstí autobus i po srážce mohl pokračovat v jízdě. A tak po nějakých 30 hodinách jízdy a čekání jsme byli na místě. Těch sedm dní stačilo na uzdravení. Řidiči ti byli zvyklí a tak jejich opilecký zpěv byl slyšet každou noc dlouho do pozdních hodin. A byli důslední až do poslední noci. Při cestě zpět byli jako prvomájový nafouknutý balonek. Jen prasknout. Ale zvýšili dávky cigaret a kávy a množství vtipů jim vyprávěných a dojeli jsme. Všichni tleskali a vybírali na řidiče do klobouku a někteří říkali:„ to jsou machři, holt profíci“.

Tak tohle již dnes je naštěstí minulostí. Dnes je již běžné, že se cestující dívá, jestli autobus má v zimě obuté zimní pneumatiky a jestli jsou v autobuse bezpečnostní pásy. A zcela jistě registrují, zda řidič za volantem kouří nebo zda se střídají. A je to dobře, 3 x dobře.

A co tedy hlavně musí řidiči dodržovat pro bezpečnou přepravu cestujících? Vše je dáno předpisem, jenž určuje základní pravidla, jak se má řidič chovat za volantem z hlediska doby výkonu, přestávek apod. A věřte, že je to někdy složité. Složité až tak, že i kontrolující policisté jednotlivých států nepostupují vždy jednotně.

Cestující si mohou všimnout, jak se řidiči střídají a při střídání něco „ kutí“ na přístrojové desce. To vše proto, že:

- řidič může řídit nepřetržitě maximálně 4,5 hodiny a pak musí autobus buď zastavit nebo jej musí vystřídat řidič druhý. A tak si to mohou zopakovat ještě jednou a ještě si může každý přidat jednu hodinu. Jestliže je řidič sám, může tedy řídit max.10 hodin, ve dvou maximálně hodin 20. A pak ihned musí následovat odpočinek. Při jízdě v jednom jedenáct hodin, při jízdě ve dvou 9 hodin. A to vše se musí vejít do celkové normy výkonu, což je u řidiče jednoho 15 hodin a u dvou 30 hodin.

Vše je ještě složitější, ale i toto stačí na spoustu nedorozumění, které mohou vzniknout mezi řidiči a cestujícími.

Například. Autobus se vrací se zájezdu z Paříže, Londýna, Barcelony apod. Cestující se naposledy vyspí v hotelu a ráno v 8.00 nastoupí do autobusu a ten je převeze kousek od hotelu někam do středu města. A v tom okamžiku, kdy řidiči nastoupili do autobusu a kolo se jen otočilo, začíná běžet výkon, tedy výkon 30 hodin. Řidiči by tedy měli možnost jet jen 21 hodin ( 30-9 ) a museli by tedy skončit v 5.00 ráno druhý den . Právě proto po vyložení cestujících jedou na parkoviště a tam přeruší výkon devítihodinovým tzv.denním odpočinkem, po jehož uplynutí se doba výkonu započítává opět ve výši 21.hodin. Ale pokračujme. Obvykle večer se vydáváme na cestu zpět. Následuje noční tranzit a dojezd do cílového a místa parkoviště. To vše se musí stihnout za 21 hodin.

Vyjedeme-li tedy v 21.00 večer, musí být ukončena cesta do 18.00 druhého dne.

A je tu další možný problém. „ Prosím Vás odbočte s námi kousek v Praze a zavezte nás v Brně na Zvonařku a…… čas běží a řidič neví, jak to udělat. A tak věřte, že to není jen neochota, když řidič nechce zastavit. Že to není neochota, když po noci cestování autobusem Vám řidiči v Paříži, Londýně nebo jinde zamávají a jdou „dělat“ devítku, aby pro Vás mohli večer přijet. A že není neochota, když po noci v hotelu a hodinové jízdě udělají to stejné.

Prosím, chápejme všichni tyto předpisy, jako ochranu bezpečné dopravy pro cestující. A doufejme, že ty nelogičnosti, jež se vloudily, budou postupně odstraněny. První vlaštovkou je změna tzv.týdenního odpočinku. Do konce května tohoto roku řidič musí po šesti dnech výkonu ( jinak řečeno po 6x30 hodinách) držet odpočinek v délce 45 hodin. To byl neřešitelný problém u mnoha delších zájezdů. Od 1.6 t.r. bude možné tento týdenní odpočinek odložit až na dobu po uplynutí 12 dnů.

Snad se podaří časem prodloužit i celkový limit výkonu (ne řízení) o 2-3 hodiny a tím dosáhnout bezproblémového dojezdu většiny evropských velkoměst.

Dodržování uvedených limitů je kontrolováno automatickými zařízeními a výkon řidiče si přečte každý policista 28 dnů pozadu.A porušení o minuty je trestáno citelnými pokutami. V Evropě běžně v řádu mnoha desítek tisíc a ztráta možnosti vykonávat povolání řidiče na delší dobu. U nás navíc citelná ztráta bodů.

Samozřejmě, že je i jiné řešení. Tím je vkládání další noci na cestě, při cestě do cílových míst. Pro mnoho typů zájezdů je to skutečně řešení, ale upřímně:“ zase jde v první řadě o celkovou cenu zájezdu“.

A jsme-li u bezpečnosti cestování, nemůžeme vynechat technický stav autobusu. Opět příhoda. Jedu po dálnici a předjíždí mne autobus. Asi jsem unavený a „ztratil jsem rychlost“. Mrknu na tachograf. Je tam 95km/hod. Kde je tedy problém? Podívám se ještě jednou na místo řidiče předjíždějícího autobusu a vidím „klasiku“. Prosklenými dveřmi vidím obě nohy řidiče z pedálů pryč. Takže jede na tempomat a ještě má vypnutý omezovač rychlosti, jenž má za úkol omezit rychlost při dosažení rychlosti 100 km / hod. Až se Vám podaří být cestujícím, s tímto řidičem, doporučuji přestoupit jinam. Autobus má povolenou technickou rychlost 100 km / hodinu. A není pravda, že u nás na dálnici je rychlost 130 km a tedy i autobus tak může jet. Ale hlavně autobus je konstrukčně stavěn opravdu jen a jen na těch 100 km / hodinu.

Proto má omezovač rychlosti. A ještě k těm zmiňovaným pneumatikám. Stejně rychle utíkejte od autobusu, kde gumy připomínají závodní speciály, kde řidič v zimě nepoužívá zimní pneumatiky a jeho řetězy na kola, do extrémních podmínek, připomínají kupu rezivějícího šrotu.

Ale časy se mění a tak jako spatřit koně na dálnici v Rumunsku, je již téměř nemožné, setkat se s řidiči výše popsanými je stále těžší. A to je dobře. A tak překousněme některé menší nepříjemnosti, plynoucí z nutnosti dodržovat mnohé předpisy. Ony za to nemohou a naopak ony chtějí cestující chránit, i když je to někdy tak trochu zásah do zvyklostí. Nyní alespoň víme proč.